TÝNČANSKÝ KRAS

Kras je typ krajiny, území charakteristické podzemním odvodňováním a vysokým účinkem chemického rozpouštění krasových hornin (vápence, dolomity, sádrovce, soli), které společně s dalšími modelačními činiteli vytváří soubor svérázných povrchových i podzemních tvarů. Za těchto podmínek vznikají také svébytné typy ekosystému. (J. Hromas, D. Bílková)

krajinkaPod pojem Týnčanský kras zahrnujeme všechny lokality krystalických vápenců na území sedlčansko-krásnohorského metamorfovaného ostrova. Nejvýznamnějším výskytem vápenců je oblast vrchu Křemenice (578 m n.m.) severně od obce Petrovice.

Týnčanský kras je nedokonale vytvořeným krasovým územím. Typické krasové tvary a jevy jako planiny, kaňony a rokle, škrapy, závrty, jeskyně apod. jsou zde zastoupeny v nepříliš vyvinutých formách a počítáme, že část jich je setřena lidskou činností. I přesto zde vytvářejí vápence geomorfologicky výrazné prvky a krasové primární a sekundární jevy.

Na území Týnčanského krasu je v současnosti evidováno 19 jeskyní, přes 15 krasových pramenů a vývěrů a nepočítaně povrchových krasových jevů.

Krajina

GEOLOGIE - 11 OSTROVŮ MOŘSKÉHO DNA

mapaV Českém masívu, mezi Říčany u Prahy, Klatovy a Táborem se nachází komplex žulových hornin, odborně nazývaný jako středočeský pluton. V tomto rozsáhlém tělese se nachází jedenáct utopených reliktů původního pláště prahorních a spodně prvohorních sedimentárních hornin, které vznikly na dně pradávného moře. Tyto horniny jsou metamorfované – přeměněné a to vlivem vysokých teplot a tlaku, kterým byly vystaveny při „zaklesnutí“ do hornin plutonu. Sedimentární horniny jsou reprezentovány hlavně metamorfovanými pelity, drobami a slepenci, kvarcity, krystalickými vápenci, černými břidlicemi a podmořskými vulkanity. Mezi největší relikt patří sedlčansko-krásnohorský metamorfovaný ostrov, rozprostírající se na jihozápad od města Sedlčany, mezi Krásnou Horou a Petrovicemi a dál až do údolí Vltavy (nádrž Orlík) o rozloze přes 100 km2. Nejrozsáhlejší výskyty krystalických vápenců jsou v jeho jižní části u Petrovic, na sever přicházejí na řadu podmořské vulkanity. V podloží a nadloží vápenců se střídají břidlice, pelity a droby. Horniny ostrova prodělaly při zaklesnutí do hornin plutonu rozsáhlé deformace, rozlámaly se v dílčí kry a ty se vůči sobě posunuly až o desítky metrů.

Mapa lomu

ostrovHorninový sled hornin metamorfovaného ostrova nejlépe charakterizuje I. Chlupáč (1989), který vymezil tyto litostratigrafické jednotky (název jednotky – stáří – zastoupené horniny):

Ostrov
  1. svrchnické souvrství – proterozoikum nebo kambrium – plodové břidlice a biotitické rohovce
  2. krašovické souvrství – nižší ordovik – metaprachovce, metadroby, místy erlany
  3. radešínské souvrství – svrchní ordovik – tmavě šedé břidlice až rohovce
  4. tisovnické souvrství – silur – graptolitové břidlice, laminované erlany
  5. týnčanské souvrství – svrchní silur – šedé vápence, částečně hodětínské břidlice
  6. zbirovské souvrství – devon – bílé masivní vápence s proložkami břidlic
  7. křemenické souvrství – devon – břidlice a skoupské křemence a slepence

HISTORIE VÝZKUMU

Nepleťme si dva blízké pojmy i přes jejich malý rozdíl. Průzkum je činnost jednorázová, nesystematická, nahodilá… Výzkum je plánovaný, stálý a povětšinou má konkrétní cíl.

HISTORIE1Týnčanský kras navštívil před r. 1960 František Skřivánek, který popsal 5 m dlouhou jeskyni Melenu v lomu č. 81 (dnes jeskyně Dvořákova), škrapovou step Kozince a krasový pramen v Počepicích. V roce 1961 navštěvuje oblast Wabi Stárka, nestor české speleologie, a popisuje průzkumnou štolu Jarnici (uvádí jako Javornici) a v ní proražené drobné krasové dutiny (jeskyně Úzká, Ve stropě a V počvě). Upozorňuje na vápencovou step Zbiroh - Kozince a vrch Pačíska u Sedlčan.

HISTORIE2Roku 1972 na lokalitu Týnčanského krasu začíná dojíždět skupina trampů z Prahy, kteří následujícího roku vytváří pracovní skupinu Týnčany - 5. zákl. skupina TISu Praha a v témž roce objevují jeskyni Divišovu a rok poté jeskyni Velikonoční. Skupina se rozpadla v roce 1977 vnitřními neshodami mezi členy.

Mezi roky 1978 až 1989 na lokalitě pracovalo několik různorodých skupin jeskyňářů a ochránců přírody. Výsledkem jejich činnosti bylo například v roce 1987 vybudování Naučné stezky Petrovice.

Roku 1989 vzniká nová ZO ČSS 1-08 SPELEOKLUB Týnčany, která obnovila stagnující jeskyňářský výzkum lokality. V prvé polovině devadesátých let byly zrekonstruovány uzávěry jeskyní. V druhé polovině devadesátých let byla zrekonstruována terénní základna z roku 1975. V roce 1998 byla objevena jeskyně Týnčanská Arnica a v roce 2003 jeskyně Kočičí zámek. V posledních letech se výzkumná činnost zaměřila na pokračování Divišovy jeskyně a výzkum nickamínku a mikroklimatu ve Velikonoční jeskyni. Od roku 1997 je prováděno pravidelné zimní sčítání hibernujících netopýrů v podzemí Týnčanského krasu.

Historické foto
Historické foto

NAUČNÁ STEZKA PETROVICE

stezkaS krásami a osudy celé zdejší krajiny včetně krasových lokalit se můžete seznámit na Naučné stezce Petrovickem. Zavede Vás na zajímavé geologické lokality (Husova kazatelna, Skoupý), seznámí s počátky rybníkářství v Čechách, připomene slávu mlynářských rodů a přiblíží řadu dalších památek a zajímavostí v okolí.

Naučná stezka má 27 km a je na ní celkem 20 zastavení. Tři z nich jsou věnována Týnčanskému krasu, jeho geologii, jeskyním, fauně a flóře.

V roce 2010 jsme za finanční podpory Středočeského kraje naučnou stezku zrekonstruovali.

Podrobné informace získáte na: http://www.petrovice-obec.cz/stezka.html

Naučná stezka

© 2018 Speleoklub Týnčany | Reklama | Přihlášení členů
dipozitiv